Jako vždy do poslední chvíle se netušilo, kolik nás pojede.
Ale jak je dobrým zvykem, tak se nás sešlo fakt hodně.
Autobusem a vlakem jsme dojeli do zastávky Karlštejn. Cestou se k nám přidávali další a další výletníci až nás na konci bylo něco málo ke 40. První co, tak jsme si vyšlápli k muzeu betlémů a na nádvoří hradu. Dali jsme si svačinku a následovala cesta k vodopádům. Bohužel byly vyschlé, ale proč byly vyschlé se dozvíte z pověsti, kterou dali dohromady děti z oddílu a jejich rádci. Max jí pak zapsal do kroniky, aby se na ní nezapomnělo. Během výletu jsme se pak rozdělili na rychlejší a pomalejší skupinku. Rychlejší šla přes sv. Jána, ale měli jsme to tip top. Od sv. Jána jsme do kopce skoro běželi, a to prý že nemáme fyzičku. Myslím, že tak rychle jsem do kopce ještě nešla. =) Před malým Vojtou můžu jen smeknout. Z Berouna jsme pak všichni společně dojeli domů zpátky do Kladna.
Péťa
Pověst o drakovi a vyschlých vodopádech
V dalekém kraji byl zámek. V tom zámku žila princezna Margareta se svým partnerem Kvídem. Jednoho dne se objevil příšerný drak Pepík a princeznu unesl. Kvído, překvapený prázdnotou princezniny komnaty a chyběním střechy si uvědomil, že princeznu unesl drak. A tak se vydal za ním. Pepík si zatím začal připravovat těsto a tomatový podklad na svou večeři. Kvído si bral brnění a meč, byl již připraven zabít draka. Drak postupně opekl Margaretu ze všech stran a naporcoval jí. Její kousky nandal na podklad a připravil večeři. Již započal pojídání pokrmu, když se v jeskyni objevil Kvído. Drak otevřel pusu zděšením a z ní vypadla princeznina hlava. Kvído se zuřivě rozeběhl proti drakovi. Sekl ho do krku a poté mu usekl nohu. Drak zděšen zraněním utekl až k Bubovickým vodopádům. Pil, pil a pil, až z vodopádů nic nezbylo. A pak odletěl, a již nebyl spatřen. Tak se stalo, že Bubovické vodopády vyschly a vznikl pokrm nazývaný pizza Margherita. Jen bez masa princezen, protože se staly těžce ohrožené.
Max a spol
