32. ročník Běhu Járy Cimrmana je už minulostí.
Přinesl opět leccos zajímavého.
Zhodnocení jsem napsal hned po závodě.
Dám ho tedy i sem na stránku Roháčů.
Je nedělní večer a já dodržuji pravidlo čtyř očí. Tentokrát se netýká toho, že by měl po mě někdo text zkontrolovat. Ale jedním okem koukám ještě na záznam včerejšího zápasu Kladna v Ostrově nad Ohří, druhým okem na hokejisty v Litvínově, třetím okem kontroluji fotbalovou reprezentaci proti Faerským ostrovům. A to čtvrté oko sleduje tento text o letošním Běhu Járy Cimrmana. Jaký tedy byl 32. ročník?
V mnohém pozoruhodný. Třeba v tom, že jsme viděli na startu zástupce čtyř generací v jediném ročníku. Tento rekord, uvedený v propozicích jako rekord napříč historií, je tedy nyní díky rodině Šimůnkových o to hodnotnější.
Kamila Doubková se stala první dámskou držitelkou putovního kufru v historii. A paní Šimůnková posunula opět o rok rekord nejstarší účastnice. Zdeněk Jerman nezklamal a jeho dřevěná koloběžka osvětlená lampou se stala asi největší letošní kuriozitou. Po zmražených polárnících a loňském sádrovém skoku do cíle přidal další nápad, který oceňuji alespoň touto cestou. Vítězka Kamila Doubková měla pro změnu saně s nápisem Sníme psy. A tak bych mohl pokračovat.
Letos se náš závod zařadil do rodiny ultra běhů. To jsou závody, kde od startu prvního závodníka po doběh posledního uplyne více než 24 hodin. Moji synové byli totiž pozváni na oslavu narozenin nejlepšího kamaráda ze školy. Skloubit to nešlo, byla v neděli od 14 do 18 hodin. A tak jsme startovali už o den dřív a rozhodnutím ředitele závodu je zařadím do výsledků. Snad se na mě za to nebudete zlobit.
Jako hlavního organizátora mě obzvlášť těší, že jsme v pořadatelském sboru letos zaznamenali nové mladé svěží neokoukané tváře. Díky, Unko, Kamčo, Martine! A díky patří samozřejmě i Šenkýřce, která se opět s bravurou sobě vlastní ujala kategorie batolat a byla i hlavou veškerého dění v cíli. A to včetně vyhlášení, kdy mě s Kamčou upozorňovaly na chyby.
Možná bych na tomto místě mohl uvést, co mi na zpracování výsledků tak dlouho trvá a proč nejsem schopen uvést hned po závodě ani přesný počet startujících. Problémem jsou duplicitní starty. Některé děti v kategorii batolat do 6 let pak běží s rodiči krátkou trasu a prezentují se i zde. Je to tak správně. Ale teprve po kompletním sepsání výsledků mohu tyto duplicity zkontrolovat. Navíc někdy dodatečně dopíšu někoho, kdo nebyl u prezentace. Třeba Roman Tuček byl loni zraněný, ale přesto dorazil s řízečky, kávou a dalším občerstvením do cíle. To je třeba ocenit a nepřipravit ho o účast. Zároveň zpracovávám celkové pořadí na dané trase. A k tomu je třeba připočíst mou funkci videorozhodčího. U dětí totiž dopisuji časy podle záběrů z kamery. A letos jsem u batolat váhal, kdo vyhrál. Většinu závodníků znám, ale letos jsem třeba zkoumal, s kterými rodiči běžel přes silnici na Libušín Kryštof Osvald a David Judák – zase podle videa. Upravuji i speciální kategorie – David Záň musel z rodinných důvodů hned po startu odjet, takže běžel jen trasu K chalupě a zpátky, ale věkově je výš, takže jeho vítězství by bylo nefér vůči ostatním v kategorii. Podobně jsem to letos udělal u svých synů, protože mi rvalo srdce, že kluci, které jsme v necelém roce věku vezli do cíle v kočáru z roku 1937 a ani pak nikdy na startu nechyběli, tu poprvé nebudou. Proto jsem udělal z nouze ctnost a zařadil tak závod do kategorie ultra běhů.
Na finále vyberu fotky – buď svoje, nebo letos od fotografů uvedených níže – dát je do výsledků pro ilustraci. Nakonec vše zarovnám a převedu do PDF na Windows XP, protože font Arabia mi prostě na novějších operačních systémech s českou diakritikou neběží. Kdysi jsem si s tím hrál, chtěl jsem stáhnout, třeba i koupit novou verzi, ale po několika hodinách laborování jsem to vzdal. Věřím, že ani v tomhle uspěchaném světě Vám tohle nevadí. To nejdůležitější – tedy svoje vlastní zážitky – máte totiž k dispozici hned a nikdo Vám je nevezme.
Závěrečné speciální poděkování patří paní Krňanské a panu Skálovi za fotodokumentaci. A jestli se nepletu, viděl jsem i kameru Rozdělovských rozhledů. Díky moc.
Co napsat závěrem? Jsem moc rád, že Vás, běžce, závod baví. A dokud to tak bude, budeme se Na Cimrmanském scházet i nadále. Pavel Hop Kratina, ataše pro styk s lesní zvěří Už je venku reportáž v Kladenském deníku. Děkujeme paní redaktorce Husárové. Doporučuji koupit tištěnou verzi. Internet je věc pomíjivá, ale papír tu bude navždycky.
Jsou tu i výsledky. Foto zde níže i ve výsledcích je právě od uvedených fotografů. Díky!
