Po dalším plánování již expedice nabírá konkrétnější obrysy. Zkuste se začíst do úryvku z karpatských her autora Miroslava Nevrlého.

Maramureš - Bezcestné hory. Jediná turistická značka je nehyzdí, jediná chata. Jen rozvalené vojenské pikety ze starých dob pod travnatou hranicí. Jdeme po ní dny. Na severu nám leží u nohou celá východní Podkarpatská Rus, prastarý marmarošský komitát, údolí na pramenech Tisy, Šuhajova Verchovina. Hoverla se sněhovými poli, mohutný Pop Ivan. Od jihu zeleně dýchá rumunská část uherské marmarošské župy, nekonečné lesy, dlouhá údolí, pastviny.

 Nejvyšší, takřka dva tisíce metrů vysoká hora Farcau s jezerem uprostřed vichrné poloniny, kam přicházejí večer pít stáda rohatých volů provázená hejny krkavců. Za Stohem, bývalým hraničním trojmezím, se změní i vyvrácená stará hraniční značení: v travách a pestrých květech leží podél bývalé rumunsko-polské hranice litinové sloupky, růžové a ozdobené. Stále žádní lidé, za pět dní potkáme sedm pastýřů a dva pohraničníky, které chlácholíme vlastnoručně psaným potvrzením s razítkem podomácku vyrobeným – takové papíry konají pravé divy v oněch pustých horách! Málo lidí, ale i málo vody je na hřebenech západního marmarošského pohraničí, jehož hranice je místy bez označení, místy ale, kupodivu, opatřena až paterým plotem. Jižní obzor tam uzavírají rodnejské hory. Podle šedesát let staré generální mapy se stěží držíme na divoce lesnatém hřebeni mezi údolími Ruscovy a Vaseru. Bědné, v houštinách neviditelné lesní křižovatky: cesty chybí. Lijáky a nejkarpatštější mlhy, bloudíme v nich a v deštěm prosáklých strmých kamenitých kosodřevinách. Noclehy u zvěří rozrytých lesních rašelin, noclehy u tetřevího trusu, vlčího lejna, stržené ovce, u koňských hnátů rozvěšených po křivých smrcích: teskno je za takových deštivých nocí! Z mlh se noří marmarošské koliby, žijí v nich většinou Rusíni, Rusňáci, s řečí překvapivě podobnou češtině. Jsou laskaví, dají sýr sladký i slaný, ovčí mléko a zaženou psy. To nejkrásnější na nich je, že nás vyprovázejí hrou na třímetrové fujary. Dují do lesklých, doma ukutých trub své východní písně, dokud se jim opět neztratíme v jalovcích, kosodřevinách a bezcestných lesích marmarošských hor.

Miroslav Nevrlý – Karpatské hry

A nyní již konkrétní údaje o expedici.

Sraz: 30. června odpoledne/večer
Návrat: 12. července brzy ráno

Cena akce je stanovena takto: 
3000,-Kč pro členy oddílu, ty co mají zaplaceno zápisné /druhý sourozenec 2000,-Kč
3200,-Kč pro ostatní, kteří se kamarádí s oddílem

Cena pokrývá veškerou dopravu, stravu, ubytování a cestovní pojištění.
Přihlášky se zálohou 1000,-Kč prosím do 17. května, doplatek do 21. června.
Přihláška bude k dispozici v klubovně nebo si ji můžete stáhnout.

Počet míst je omezen na 18 osob, tak se přihlašujte raději dříve, než bude plno.
Děti do 15-ti let potřebují cestovní pas, starším stačí občanský průkaz.

Předběžný harmonogram akce:
Sraz je ve středu 30. června večer na Spirále, kde bychom naskákali do dvou půjčených 9-ti místních dodávek a vyrazili po D1 přes Slovensko, Maďarsko do Rumunska do města Viseu de Sus. Cesta bude trvat cca 16 hodin.
Druhý den ráno  skočíme do místního dřevařského vlaku, který by nás popovezl kousek do hor. Kde nás čeká 3-denní přechod Maramurešských hor do vesnice Poienile de Sub Munte, kde dokoupíme suroviny, dáme odpočinkový den a pak vyrazíme na další 3 dny do hor. Po tomto přechodu se vrátíme k našim autům.
Zbylé dva dny se podíváme po krásách v okolí. Jako jsou nádherné dřevěné kostely, které patří do seznamu světového kulturního dědictví Unesco.
Dále pak do historického města Baia Mare, které je plné různých památek a pamětihodností.
A pak domu, kam dorazíme v noci ze soboty na neděli, s možností dospat na Spirále a domů až v neděli ráno.

Skupik