Důvodem je obava z možných opatření proti epidemii. Přechod je jedna z tradičních nonstop akcí. Protože jsme turistický oddíl, tak bývá i z tria Přechod, Přeběh, Přejezd nejoblíbenější. K dopravě z jednoho místa na druhé není, jak to bývá u zbylých dvou, vlastní autobus, ale klasicky hromadná doprava, většinou vlaky.
Historie Přechodu spadá až do roku 1981 a tuhle akci už si pamatuje jen pár nejstarších Roháčů. Většinou se Přechod chodil z vrcholu Plechý (respektive trojmezí Česko, Slovensko, Rakousko) na Sněžku. Tahle trasa byla zdolána během let několikrát konkrétně pětkrát, a to v roce 1986, 1991, 1996, 2001, a 2016.
Výjimkou byly roky 1981 Přechod Boubín – Sněžka a rok 2006 Přechod Lysá hora – Praděd – Sněžka. Roku 2011 se pak šlo z trojmezí Morava – Slovensko – Rakousko na Sněžku. Z jednoho Přechodu se zachoval velmi kvalitní camrák, tak vám z něj tady dávám ukázku. =)
PŘECHOD REPUBLIKY 2006
UTERÝ - STŘEDA 24.-25.10. Kladno-Ostravice-Lysá hora-Frýdlant n./O.-Heřmánky
Vyrážíme dle plánu ve 20,49h z Kladna do Ostravice, odkud se (někteří odpočatí po 4 hodinách spánku, jiní naopak zcela nevyspalí díky hlučnému spolucestujícímu, který si od nás okamžitě vysloužil přezdívku Černý jukebox) vydáváme v 7,00 na Lysou horu. Na vrcholu stojíme společně se skupinou č. 4 v 9,13, zahříváme se teplou zelňačkou, gulášovkou či česnečkou (někteří i něčím jiným…☺) a v 11,00 společné foto s vlajkami, které se později stane velmi slavným (viz. dále), amatérský zpěv hymny a … start!!! Naše 1. etapa společná se členy „čtyřky“ vedla z Lysé hory do Frýdlantu, kde se dělíme a my odjíždíme do Heřmánků. Naše první trasa proběhla bez větších problémů, nemáme skluz (ale ani náskok…), jedna chybička se však vloudila – nepředali jsme celou štafetu – nikdo z nás si nevšiml dříve než ve vlaku, že vlajka A-TOMu visí malému Zobovi stále na zádech! Ale co, hlavně, že jsme stihli vlak a za pár chvil (hodin) už vystupujme na malém nádraží v Heřmánkách. Místní Jednota je otevřena jen do 15,45 (kdybyste si někdo náhodou chtěl zaskočit) a ještě mají inventuru (!), a tak somrujeme alespoň vodu na vaření, následně vedeme dlouhé boje, spory, debaty a dohady, zda spát venku u potoka na „krásném teplém místě“, které vybrali kluci, či vzít za vděk nádražní čekárnou, která byla zase krásná teplá a suchá (dokonce tam-snad kvůli nám?-vytřeli) podle holek. Z nejasných (nebo spíše jasných ☺) důvodů mužské osazenstvo našeho týmu za žádných okolností spát v čekárně nechtělo, a tak jsme nakonec byly přehlasovány a začaly se psychicky připravovat na spaní venku (nebudeme přece trhat partu ☺). Ti otužilejší z nás ještě provedli očistu pod pumpou přímo vedle kolejiště (ne které mezi tím dorazilo i pár cestujících ☺) anebo v horské bystřině vedle naší „ložnice“. Šéfkuchařka s asistentkou (nebo asistentka s šéfkuchařkou?) zatím uvařily velmi hutnou br. kaši s kabanosem, která však sklidila ohromný úspěch! Horší to ale bylo s přesoleným čajíčkem, který byl sice nejprve Mírou a Poustmenem hodnocen také kladně – jako kloktadlo na jejich bolavé krčky a rýmičku, ale… Poustmen ještě navrhoval přehlušit sůl citrónem a začal ho lovit v batohu…a už tu máme první ztrátu!!! Síťku plnou citrónů jsme od té doby neviděli a to ani po důkladném prohledání všech možných i nemožných míst (ale to byl teprve začátek ☺).
Piknik skončil. A přišla zima! A s ní ale také rychle odešla (stejně jako rychle přišla) odvaha a odhodlání pro nocování pod širákem a už jsme se hnali zpět do vyhřáté čekárny (Hádejte, kdo běžel v čele, dámy???☺). Nastává první a možná i poslední noc, kdy se vyspíme… Vstáváme a s nepříliš optimistickými výhledy, protože Přechod má 1 a půl hodiny zpoždění, a s velmi oduševnělou písní (která ale snad byla vzhledem k časné ranní hodině
adekvátní☺): Nestihnem vlak ni bus, vůbec nic nestihnem, než se tam dostanem, všichni se po_ _ rem se vydáváme na další trasu…
ČTVRTEK 26.10. Heřmánky–Budišov n./Budišovkou-Karlovice-Karlova Studánka
5,50 h – vyrážíme ještě za tmy, za svitu čelovek se vydáváme po zelené značce. Cestou míjíme rozcestí Kádinka (čti Hádinka) a pomalu začínáme stahovat ztrátu, díky důmyslnému plánu cesty, o který se postarala naše trasérka Blondýna spolu s naším Nádražákem, ztráta ke konci skoro vymizí. Tím jsme se však bohužel ochudili o Dukátovský čajíček, protože jsme byli rychlejší než oni .Rychle jsme přeskákali přes brody, přes které vedla naše zkratka a v 10,00 už jsme na konci naší trasy v Budišově nad Budišovkou. Chvíli po nás dorazilo i Ducato s našimi batohy, všechno dalo na minutu přesně a už tu na nás čeká 1. žlutý autobus a začíná dlouhá éra veselých žluťáků a výluk ČD. Na nádraží v Budišově se také začaly rýsovat další ztráty: Míra s klidem nasedá do autobusu bez batohu a lahve a za chvíli (už s ne takovým klidem) letí zpátky do čekárny-naštěstí tahle ztráta nebyla úplná, ty přišly až později … S velkým pobavením (po asi stém přestupu z jednoho žlutého autobúsku do druhého) čteme propagační materiály Českých drah – „ V našich pohodlných a luxusních vozech si můžete v pohodlí přečíst denní tisk či vychutnat doušek lahodného vína…“ Číst tohle se zadkem nacpaným v uličce mezi batohy s obavou, kdy na nás co přiletí, bylo opravdu velmi úsměvné☺. Pomocí těchto „Žluťáků“ jsme se tedy přesunuli do Karlovic, kde jsme se v půl třetí odpoledne k pobavení místních obyvatel usídlili na asfaltovém plácku naproti nádraží a začali vybalovat věci na spaní☺. „Tady opravdu není žádná technopárty, ta bude až zítra…“☺. Lidé z vlaků koukali trošku zaraženě, zvláště když naše kuchařky začaly vyvářet…tentokrát to byla rýže s vepřovkou, která se ale pro ně málem stala osudnou. Kádinka se neprobudila se zrovna nejlepším pocitem po těle… Dále na tomto místě byla nahlášena další položka do celkového výčtu ztrát – termoska (a hádejte čí☺?) Poustmen byl po dalších ztrátách překřtěn na Ztrátmena… Další skupina nás vzbudila k naší nelibosti o více než hodinu a půl dříve, ale co se dá dělat, úspěch celého přechodu je přeci důležitější než náš spánek☺… A tak si balíme své saky paky a po mírném zmatku s předáváním štafety vyrážíme v 19,05 na naši 3. trasu….
Na této se nám poprvé podařilo ztratit cestu, ale protože máme schopné traséry (musíme si přeci šplhnout, drbat můžeme až za jejich zády☺), tak jsme tu zatracenou žlutou značku zase rychle našli a naše cesta mohla nerušeně pokračovat dál po lesní cestě, na které jsme mimo jiné potkali i dvě svítící oči, ty jsme podle siluety identifikovali jako lišku, a pár chudých pocestných (zlámaných kmenů vedle cesty☺), které jsme samozřejmě slušně pozdravili… Na návrh některých členů se měla na konci naší trasy v Karlově Studánce konat půlnoční focení aktů v nádherně nasvícené fontáně, ale slavný fotograf bohužel nedorazil…Míra si ještě stihl načepovat láhev minerálního pramene a k hotelu Hubertus (který jsme viděli jen hodně, hodně z dálky) jsme dorazili ve 23,15, předali jsme štafetu, do naší skupiny přibrali 2 členy –Babu a Pseudomacka (Lucku) a už jsme si hledali místo na zasloužený odpočinek. Nakonec jsme se ubytovali v prostorném luxusním obýváku (lázeňský park) i se sprškou zdarma (malý ranní deštíček). Časně z rána mírně kosíme a ve 4,22 opouštíme Karlovu Studánku a busem vyrážíme do Bruntálu…
A to byly teprve první dva dny třetí skupiny. Když zbude prostor i v dalším Horáci, tak vám dám k přečtení další část. Těšte se na to, Péťa