Může se zdát, že náš oddíl je tu odjakživa. A pro většinu aktivních členů to vlastně platí. V době, kdy se narodili, už nejstarší Roháči jezdili na vandry, zpívali u kytary a šlapali kilometry s kletrem, usárnou nebo batohem pašíř neseným našíř, obouvali kanady , sandály či prestiže, večer rozdělávali oheň a ráno se choulili ve spacích pytlích, které ještě často nedosahovaly kvalit dnešních péřáků či náplní z dutých či nadutých vláken. A hlavně prožívali dobrodružství a příběhy, které se už nikdy nebudou opakovat, ale zůstávají va našich myslích a srdcích. A protože občas platí ,,Co na srdci, to na jazyku", sem tam se na tyhle historky vzpomíná.
Za ta léta se toho hodně změnilo. K lepšímu, ale i k horšímu. Oproti minulosti je spousta věcí jednodušších. Třeba naplánovat cestu na expedici nebo zápočtovku znamenalo hledat hodiny v tištěném jízdním řádu, pokud ho dotyčný vlastnil. Pokud ne, zajít na nádraží a dělat si výpisky z otočných jízdních řádů vytištěných na papíře. Pokud platilo ,,Přes to vlak nejede", tak ještě totéž opakovat na informacích ČSAD, zda na místo nejede autobus. Internet nebyl a počítače vrněly v klimatizovaných sálech a měly jiné starosti - třeba spočítat výplaty pro 20000 zaměstnanců Poldovky či Dolů.
Na druhé straně si myslím, že hlavně v začátcích oddílu byly některé věci jednodušší. Nerad bych se dostal na tenký led. Já nikdy nevedl oddíl ani družinu, k Roháčům jsem se dostal vlastně díky Kamilovu bratranci Pišákovi někdy po vojně, tedy roku 1987. A na organizaci akcí jsem se tolik nepodílel. Ale členská základna byla tehdy širší a ,,zdravé jádro" možná zapálenější pro oddíl než dnes. Myslím, že to bylo dáno úplně v začátcích i tím, že nebylo tolik možností a volnočasových aktivit. Pokud někdo nedělal závodně některý z mála sportů, které měly v Kladně svůj oddíl, a nechtěl se jen tak prohánět venku, byl pro něj oddíl vítanou příležitostí. Navíc v jeho činnosti bylo - alespoň já jsem to tak vnímal - něco zakázaného, něco, co by se dělat nemělo nebo vůbec nesmí, a my to přesto děláme. Třeba to, že u táboráku zpíváme Kryla, což byl před rokem 1989 písničkář oficiálně zakázaný. Když chtěl někdo vyjet do na vandr, nebo si chtěl třeba zalézt na skále, taky jezdil s námi - umělé stěny tehdy nebyly. Díky tomu všemu a také díky skvělým náborovým akcím a dobrému vedení tehdejších rádců a hlavně Kamila jako vedoucího oddílu počet členů narůstal i v devadesátých letech.
V té souvislosti se mi vybavuje historka, kdy jsem asi dva měsíce před jednou Letní expedicí říkal Kamilovi, že jsem dostal dovolenou a pojedu. A Kamil se trochu zarazil a říká: ,,No, víš, já Ti dám vědět. Ono je nás už skoro čtyřicet, ale třeba někdo odřekne, tak se vejdeš." Pamatuju si, jak mě to bodlo. V dnešní době, kdy bojujeme o každou duši, nepředstavitelné. Nakonec jsem na expedici samozřejmě odjel.
Ale nejsem jen nostalgický milovník starých časů. Spousta věcí je fajn. Třeba to, že se na činnost přivydělává roznášením novin a že si lze dát peníze na Oko a tak je znásobit. Nebo to, že se jede do ZOO, do Lužné na mašinky, na florbalový Drš Maš. Ale právě v té souvislosti si neodpustím jednu poznámku. Je podle mě škoda, že v zimních měsících dáváme čím dál víc přednost aktivitám vevnitř a nejedeme ven, na hory, na běžky, bruslit, sáňkovat. Letos třeba odpadlo lyžování ve Steinbachu, protože z Kladna byla přihlášená jen Lúca. Vím, byla tu kolize s Drš Mašem. A ten je zase součástí celého seriálu podobných her se společným bodováním. Ale já bych dal přednost jet do stavení v Německu a projet si na běžkách Krušné hory. Zimní expedice už se nepořádají vůbec - přitom to byla vždycky BOMBA. A třeba v době, kdy na týden v Kladně napadne sníh a mrzne, jede oddíl do Plzně na Techmanii. Ale abyste si to nevysvětlovali blbě - tohle není kritika toho, kdo Techmanii připravil. Je mi jasné, že kdyby se zrušila a udělaly se místo toho hrátky na sněhu, nikdo na ně nepřijde. Ale mě by prostě rvalo žíly si ten týden sněhu v Kladně pořádně neužít. Letos jsem kvůli odpolední v práci a večernímu hlídání kluků vyrážel na běžky už v pět ráno a pak za svítání, za největšího mrazu, chodil běhat. Vyběhl jsem kolem zahradnictví, zahlédl zapadané Hřídelovo stavení, zaběhl do lesa, přes cestu mi přeběhly srnky - a byl jsem na horách. Já bych vám přál ten pocit zažít, ale nevím, jak toho dosáhnout.
Ale jeden nápad přece mám. Až budou kluci větší - možná už napřesrok v zimě - vyrazím s nimi na Záplavy. Odhrneme plácek a dáme hokej - kluci ještě bez bruslí, táta s mámou i s železy (nebo želízky?) na nohou. A obešlu mailem pár spřátelených rodičů a dám vědět třeba i sem na stránku - kdo z dětí či rádců se chce jen tak vyblbnout, může přijít. Když nebude led, ale jen sníh, vyrazíme na běžky či na boby. Nědco jako na ilustračním fotu z Terkování na sněhu 2006. Třeba se z toho časem stane tradice. A hlavně - bude to aspoň možnost vyzkoušet si zimní radovánky a ne jen nadávat na globální oteplování. On ten týden se sněhem se i v Kladně každý rok najde - jen to chce ho využít.
Tak jsem chtěl napsat krátký článeček o tom, že je znám termín oslav našeho oddílu, a nakonec jsem ,,chytil inkoust" (to je obdoba toho, když někdo jí a pije, ,,chytí slinu" a neví, kdy přestat - já píšu, tak jsem ,,chytil inkoust", ale tím, že píšu na počítači, nevím, co jsem chytil) - tedy vyšel z toho článek delší, než jsem původně zamýšlel. Ale snad to není na škodu. Každopádně si poznamenejte termín a sledujte stránku. Další podrobnosti o oslavě budou následovat.
Hop
